Jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům › Lk 1, 55.
V dnešní májové úvaze nás budou provázet Mariina slova, kterými připomíná Boží jednání vůči Izraeli a vybízí nás k díkuvzdání za to, co Bůh pro svůj lid učinil. Bůh pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky. (Lk 1,54-55) My se tedy vraťme ve vzpomínkách také k tomu, co již nastalo a za co nyní můžeme Bohu děkovat.
Děkujme mu za naše rodiče, příbuzné a přátele, kteří nás dosud na naší životní cestě doprovázeli. Všimněme si, jaký oni na nás měli vliv. Vychovávali nás slovy i příkladem. Sdíleli s námi radosti i starosti. Mnohokrát nám pomohli z bryndy. Zároveň - víme, takový je život - ne všechno bylo nejlepší. Je dost možné, že si stále ještě neseme nějaká zranění z minulosti. Strach, který v nás narůstal s rodičovským perfekcionismem nebo s jejich nezvládnutými emocemi. Možná se nám v uších chtě nechtě ozvou zlá slova, která, ač zazněla třeba i před desítkami let, nás znova zraňují. Kolik se jen najde různých protivenství na naší životní cestě!
Určitě jsme však již mnohé překonali. Odpustili jsme. Nalezli sílu k novému životu. Sami jsme možná povstali z bídy těžkých hříchů. Nepozorujeme zde Boží pomoc? Jak Pán pomohl mně i tobě a všem, kdo se na něj s důvěrou obrátili? To jsou ty Boží skutky, to je to jeho milosrdenství, které slíbil našim předkům i potomkům, které slíbil jednomu každému z nás. On totiž zůstává věrný svému slovu a je s námi po všechny dny až do skonání světa.
Útočiště hříšníků, Maria, oroduj za nás!